Menu

Jak se učit

Co se o učení můžeme dočíst v Hartlově Psychologickém slovníku:

- učení není totéž co memorování a biflování

- učení znamená zvídaví životní styl

- učení je schopnost a jako takovou ji lze přiměřenou zátěží rozvíjet

- učení je schopnost, kterou lze rozvíjet až do nejvyššího stáří

 

 

Hlavní náplní činnosti dětí a mládeže školního věku je učení . Učení předchází hra a následuje práce, jako uplatnění onoho školního i obecně životně-zkušenostního učení. Učení v pravém slova smyslu nás provází celý, stále se setkáváme s něčím novým, čemu se musíme nebo nejlépe chceme naučit.

Ve školním věku jsme někteří často slýchali: "Uč se, aby z tebe něco bylo!". Jenomže ono "Uč se!" zpravidla nebývá doplněno návodem "Jak se učit", takže dětem už v počátku chybí jakési vodítko, metodika práce. Naučit se "jak se učit" je ve školách zatím spíše vedlejším produktem práce.

I když se v poslední době objevily na trhu příručky dávající rady, jak se učit, předpokládáme, že málokteré dítě si je opatří a bude podle nich samostatně postupovat. Proto se pokoušíme, na základě shrnutých informací z těchto příruček a jiné odborné literatury, pomoci dětem hledat cestu k úspěšnému učení.

Kurz, který bychom mohli nazvat nejlépe "Jak se učit" bude probíhat v 10-ti skupinových sezeních 1krát týdně, v odpoledních hodinách, v časovém rozmezí přibližně 90 minut. Skupina by měla být složena z 6 až 8 dětí přibližně stejného věku (11-12). Jednotlivá setkání se budou skládat vždy z úvodních uvolňovacích cvičení, pohybových her a specificky pak budou zaměřena na rozvoj sebepoznání, kladného sebepojetí, sebedůvěry a koncentrace pozornosti. Sezení budou také doplněna o teoretické informace, rady a "návody", které mohou dětem napomoci k úspěšnému učení.

V žádném případě však nelze očekávat od tohoto kurzu závratné změny ve studijních výsledcích dětí, neboť to, do jaké hloubky budou schopni a ochotni využívat nabídnutých informací, rad a především sebezkušenostních zážitků, záleží především na jejich osobnosti (schopnosti sebemotivace, cílevědomosti, vůle apod.). Základním předpokladem úspěšného učení je jeho dobrovolnost- tzn. dobrovolná motivace, dobrovolné opakování a dobrovolné udržení pozornosti. Nemalou roli v učení sehrávají také vnější podmínky prostředí, tj. především učební prostředí a osobnost učitele.

 

Náplň jednotlivých sezení:

Seznámení se skupinou. Význam motivace -proč jsem tady?, vnější a vnitřní motivace - od musím ke chci

Jaký jsem - hledání pozitivního postoje k sobě samému (výčet mých kladných vlastností). Jaký bych chtěl být - vzdálenost od "já" k "ideálnímu já".

Sebedůvěra- jsem takový , jaký chci být. Proč se mi vyplatí se učit? Pozitivní očekávání- zvládnu to!

Vzít za sebe yodpovědnost -proč děláme chyby_ Okolnosti úspěšného učení- péče o mozek (strava, kyslík, spánek), jak dlouho se učím, kde se učím.

Paměť - neexistuje špatná paměť. Odhalit své nejlepší "kanály" učení - tzv. zraková, sluchová, pojmová nebo hmatová pamě't. Pravidla zapamatování.

Pozornost - co ovlivňuje schopnost koncentrace- prostředí, doba učení a přiroz. biorytmy, přestávky mezi učením. Cvičení pozornosti.

Imaginace - vytváření kognitivních map. Pomocníci při učení - vymyšlení a využívání mnemotechnických pomůcek.

Jak číst- jak nejlépe porozumět textu. Metoda S Q 3 R.

Jak si dělat poznámky? - ve škole a doma. Zůčastněné naslouchání výkladu učitele. Vytváření pojmových map.

Pozitivní motivace -můžu to dokázat. Opakování na závěr - proč se učím.

Závěr - co se mi líbilo nejvíce, co jsem si "odnesl!, v čem jsem lepší.