Vážení rodiče!

Pamatujete si, jak jsme seděli v lavici či doma u úkolu, jazyk povyplazený námahou, a ruka tolik bolela? Ano? Pak víte jak je psaní a opisování náročná činnost, která navíc zabírá v procesu učení asi 80% veškeré školní práce! Výuka psaní v první třídě postupuje sice pomalu a po jednotlivých krocích, ale přesto se někdy přes veškeré úsilí žáčků, rodičů i učitele nedaří akt psaní zvládnout.

Co dělat, aby pro naše prvňáčky nebyly ty čárky, obloučky a kolečka tak otravně otravné?

Ke zvládnutí čárkového, smyčkového a kličkového období a vůbec ke zvládnutí psané podoby písmenek pomůže odvážné kreslení různých obrovských smyček a jiných zakulacených tvarů na obrovské balící papíry.Kreslíme kruhy - jako kola, vlnky - jako vodu, elipsy - jako vejce nebo švestky, smyčky – jako kouř, šneky a klubíčka, osmičky – jako let motýla, atd. Při domácím nácviku velkých tvarů rozložíme balící papíry na lino či dlažbu, dítě po papírech leze po kolenou a rozmachuje se až k rameni, jako když maminka vytírá podlahu.  Pak zkouší použít kloub v lokti, jako když maminka utírá krouživými pohyby velkou poklici. A při těch nejmenších (ale stále ještě velkých tj. dvaceticentimetrových) obrázcích otáčí už jen zápěstím, a to pěkně dokulata. Během cvičení unavenou ruku kdykoliv uvolníme – protřepáním, ponořením do vlažné vody, pohoupáním, nebo stylem „hadrový panáček“. Když to nepomáhá, zkusíme opak. Dítě sevře ze všech sil ruku v pěst, až je námahou celé rudé a pěst se chvěje. Když ji po pár vteřinách pustí, ruka se konečně uvolní.

Celý nácvik by měl být krátký (stačí pět minut) a zábavný. Rodič klidně může kreslit s dítětem, tvary rozvíjet v obrázky ( z koleček uděláme kytičky nebo zvířátka, přikreslíme očka apod.).

Balicí papíry se dají také připevnit lepenkou na dveře. Smyčky a kličky mohou děti kreslit křídou na dětskou tabuli. Dveře, tabule a vůbec kolmá kreslící plocha se dobře hodí pro nácvik psaní leváků. Ale jim musíme věnovat také pár řádek.

Levák, levák – v psaní dřevák?

Vážení rodiče, to ne! Ale co si budeme namlouvat, nemají to v životě příliš snadné. Vemte si stříhání( nůžky jsou pro praváky), škrabání brambor (škrabky též), a pak to psaní (píše se od levé strany). Nezbývá, než se přizpůsobit.

Jak ulevit levákovi?

Upravíme polohu sešitu, a to zrcadlově : jestliže pravák má svůj sešit při psaní mírně nakloněný doleva, tak levák si svůj sešit naklání doprava. A co držení tužky? To není problém. Tužku drží levák docela tak jako pravák. A jak je to správně? Drží tužku mezi třemi prsty, tj. mezi prostředníkem, ukazovákem a palcem. Tužka přitom leží na boční straně prostředníčku, který ji pohodlně zespoda podpírá jako postýlka. Ukazováček a palec ji hlídají aby nespadla ( z postýlky). Ale pozor ! Ukazováček nesmí být usilovným mačkáním tužky prohnutý!

U leváka je dále důležitý sklon tužky k  papíru. Leváci mají totiž sklon k tzv. drápovitému držení tužky, což je nesprávné a velmi namáhavé pro všechny svaly ruky až k rameni. Zdali náš levoruký potomek takto nevhodně drží tužku, poznáme, podíváme – li se, kam směřuje neořezaný konec jeho tužky. Jestliže konec tužky míří při psaní dopředu, od leváka pryč, je to špatně. Jestliže naopak ukazuje k levákovu levému lokti a rameni, je to výborné, protože ruka tak píše jakoby pod textem, takže se tolik nenamáhají všechny svaly a na napsané levák lépe vidí.

Proto je pro leváky lepší nacvičovat předškolní grafomotoriku na kolmých plochách. Lze při tom uplatnit trik, který brání drápovitému držení tužky: levák přistoupí k tabuli, a než začne psát požádáme ho, aby odstoupil na vzdálenost natažené pravé ruky a opřel ji o tabuli. A tady je to kouzlo: poodstoupí – li levák na vzdálenost úplně natažené pravé ruky, nemůže levá ruka psát drápovitě, protože jí k tomu chybí pár centimetrů na délce, aby se mohla ohnout v zápěstí a vzít to pěkně se shora, jak to vyžaduje nesprávné drápovité držení. Ne každému levákovi se podaří zbavit se drápovitého psaní. Dobré je alespoň používat vhodné pera – ne inkoustové, které píše „namokro“, ale spíše pera keramická, jejichž stopa se nerozmazává.

Jsou mezi námi takoví jedinci, ať leváci nebo praváci, kteří nikdy neměli a  nebudou mít úhledný a čitelný rukopis. Ale i mezi těmito škrabaly jsou, jak sami jistě víte, úžasní lidé, kteří toho ve svém životě hodně dokázali.

Doporučená literatura, kde se dozvíte, co ještě nevíte: N.Verecká: Jak pomáhat dětem při vstupu do školy, 2002